Už když jsem byla malá, měli jsme doma psy. Prvním byl oříšek Mates, který neustále utikal, k němu zanedlouho přibyla fenka No Aida bez PP. Když jsme si Aidu pořidili, bylo mi 7 let, takže jsem s ní chodila ven za doprovodu rodičů. Od 13 let jsem si však umanula, že je to můj pes a budu s ní chodit ven sama! Naštěstí Aida byla klidná, takže i v 13 letech jsem jí docela zvládala. Když bylo Aidě 8 let, onemocněla boreliózou a přes veškerou naši snahu a dojíždění za veterinářem se nám ji nepodařilo zachránit. Ten mrazivý lednový den, pamatuji si to jako kdyby to bylo včera. Když jsem přišla domu ze školy a nikdo mě nevítal, bylo mi jasné, co se stalo. Naštěstí rodiče neváhali ani minutu a jako nástupkyni Aidy jsem dostala štěňátko NO s PP - Escu Sinensis Bohemia. Od té chvíle jsme nerozlučné kamarádky, začaly jsme docházet k nám na cvičák do Psí školy BOBEŠ, kde nás toho spoustu naše pani "učitelka" naučila. Zvládly jsme složit zkoušky ZOP, ZM a ZVV1, ve třech letech jsem Escu uchovnila, nakryla a založila chovnou stanici SMACK SNOUT. Co osud nechtěl, vzhledem k tomu, že je Esca hooooodně hyperaktivní nedonosila štěňátka a po těžkém porodu jsem byla vděčná panu veterináři, že mi zachránil aspoň ji! Po dlouhém přemýšlení zda Esinu znovu nakrýt nebo ne, za mě rozhodl její zdravotní stav. Začala mít problémy s častým háráním a abychom předešli nádorům mlečných žláz, jsem ji nechala začátkem roku 2009 vykastrovat. V tu dobu jsem začala přemýšlet o dalším psím kamarádovi. Věčně jsem seděla u internetu a hledala vhodné plemeno, které by se ke mě a k Esině hodilo. Něco menšího, sportovního a veselého. Jasně to je on, když jsem najela na stránku s Jack russelem terierem: vzhled, povaha, pracovní nasazení a věčnej šašek. Začala jsem si zjišťovat vše o tomto psíkovi a byla rozhodnutá si ho pořídit. Rok jsem si projížděla chovné stanice a dívala se na ty prcky. Jenže pořád nebyla ta správná doba si ho pořídit. Letos v lednu se vše zlomilo a když jsem informativně volala do chovatelské stanice JRT Anachsunamun, bylo rozhodnuto! Aura na mě prostě čekala, ten její kukuč na fotce byl neodolatelnej!!! No a za 5 dní od telefonátu s chovatelkou Aury, jsme si ji vezli domů. S Aurinkou mám do budoucna velké plány, tak doufám, že vše vyjde tak, jak bych si přála. Nebudu psát jaké plány to jsou, ale budu průběžně informovat! Dalším členem naší smečky se stal druhý JRT - tentokrát pejsek Albertino de Causa Vivendi. Aura s Berťasem mě prostě učarovali a já už dnes vím, že v mé smečce nikdy JRT chybět nebude!!!